Stubaiská hřebenovka: Den 2 (Starkenburger Hütte - Franz-Senn Hütte)
Ráno jsme vstávaly okolo šesté, abychom mohly vyrazit co nejdříve. Snídaně se skládala z čaje, chleba, salámu, plátkového sýru, másla a džemů. Většina turistů si z toho, co bylo ke snídani, zároveň připravila také svačinu na celodenní putování. Tato možnost je skoro na většině chat - což kdybychom věděly, tak jsme si ušetřily pár cenných gramů v batohu. S čím ale nikdy nebyl problém, byla horká voda na čaj, takže termosku si určitě vezměte s sebou, protože něco na zahřátí určitě přijde vhod.
Hned druhý den čekala jedna z nejdelších částí trasy - 15 kilometrů dlouhá cestička podél horských hřebenů, po které zdoláte 690 výškových metrů a ještě o sto více ten den sklesáte.
Nad chatou se potkávají Alpy a Dolomity, a tak budete mít možnost kochat se horami typickými jak pro Itálii, tak pro Rakousko. Cesta suťoviskem (a tady budete rádi za trekové hole) vás zavede k prvním jezírkům a při troše štěstí narazíte i na syslíky a ovce.
Za suťoviskem narazíte na rozcestí - zde se můžete rozhodnout, jestli se vydáte přes Hoher Burgstall nebo "spodní" cestou. I když výstup na horu, kam vystoupal také Edmund Hillary, byla lákavá, rozhodly jsme se šetřit síly a pokračovat po úbočí hory dále.
Díky krásnému počasí jsme měly výhledy na všechny světové strany - ať už všudypřítomný Habicht, jeden z nejvyšších vrcholů Stubaiských Alp, nebo Stubaiský ledovec, kde se nechází jedno z nejznámějších zimních středisek.
I když cestička vede většinou pohodlným terénem, je potřeba mít jistý krok, protože úbočí hor je opravdu strmé. Tímto terénem budete ťapat skoro celou cestu, i když občas narazíte na pár zajištěných úseků - kde je ocelové lano na přidržení, ale nejedná se o nic dramatického, čeho byste se měli obávat.
Cca v polovině cesty narazíte na roztomilou chatičku Seducker Hochalm, kde si můžete dát něco dobrého k pití či k jídlo, popř. je možné si zde zamluvit ubytování.
Na Franz-Senn Hütte to ještě pár kilometrů od chatky je, takže je to ideální místo na menší odpočinek, popř. doplnění vody - u chatky vede malý potůček, kde je snadné si vodu nabrat (my jsme vyrážely po období dešťů, tak je možné, že během většího sucha vody moc nebude).
Franz-Senn Hütte je jedna z největších chat celé hřebenovky, takže tu narazíte na obrovské množství lidí. Každopádně jejich lager nás příjemně překvapil, protože každá skupinka měla svůj vlastní dřevěný "chvlívek" a také zásuvek je v lageru dostatek.
Po dvoudenním putování jsme velmi ocenily teplou sprchu, do které nepotřebujete žádné žetony - je potřeba si to tedy užít, protože takový poklad už po cestě nepotkáte :-)
